Dějiny vždy píše vítěz:o všem, co ovlivňuje naše životy

Soudný člověk ví, že utrácet se nedá do nekonečna, kor, když není z čeho. Ale stejně soudný člověk ví, že by si do svého vlastního podniku nikdy nepustil nikoho, kdo by mu nepodepsal hmotnou zodpovědnost pro případ, že by našel způsob, jak něco nakrást. A pokud takový člověk mezi námi existuje, pochybuji o jeho soudnosti a nevěřím, že ještě nezkrachoval.
 
Soudný člověk se nesmíří s tvrzením, že máme dluh a je třeba jej snížit, aniž by se dočkal vysvětlení, kam se poděly všechny peníze, které od slavné privatizace "vydělala" naše vláda - jakákoliv" a které zmizely v nenávratnu, se slovy co bylo, to nezměníme, začneme od začátku. Zrovna tak se nesmíří s do očí bijícím tunelováním společného majetku ve kterém mají namočeny ruce všichni, bez vyjímek, bez ohledu ke které straně patří!!!!! 

Soudný člověk nepochopí, že stát nabídnul lidem veřejnou účast ve státním hospodářství formou kuponové privatizace, aby následně o své akcie přišli díky zákonu o nároku většinového vlastníka. A tak bych mohla pokračovat dál a dál, vydalo by to možná na obrovskou "bichli" ve stylu encyklopedie. 

Já jsem soudný člověk a jako takový už nechci být součástí tohoto "stáda" lidí, které dokáže přesvědčit zloděj o správnosti svého konání a dokonce je za to vyzdvihován do nebeských výšek.Bohužel až i vy - dnešní příznivci, pochopíte pravidla této vysoké hry, bude pozdě na to cokoliv zachraňovat, či měnit!!!!!
 
Nadarmo se neříká, že dějiny vždy píše vítěz!!! 

Když prohlásil prezident Beneš, že se jednou budou vykládat dějiny ve prospěch Němců, lidé si klepali na čelo, že nemohou přece zapomenout na hrůzy, které tu napáchali.

A rozhlédněte se kolem, odsuzujeme poválečné zločiny a chápeme je jako daleko větší zlo, než samotné válečné zločiny Německa. Podotýkám, že ani jedno z toho nepamatuju, ale když už to díky pamětníkům vím, tak s jejich smrtí přece nezapomenu!!!

Stejně tak lze aplikovat toto velké moudro na celou naši polistopadovou politickou scénu, jak snadno lidé zapomínají!!!
 
Že se v lidé v mém okolí chovají, jako by se vůbec nic nedělo, mě už nechává chladnou, ostatně já se také „probudila“ poměrně nedávno. Ale když ke mně přijde kamarádka na kafe a první její slova jsou:
„no tak manželovi seberou jen 3 tisíce a strejda říkal, že víc si nemůžou dovolit, tak hlavně abychom dostavěli ten barák, prodali byt a pak už na nás nikdo nemůže“,
mám v tu ránu tlak někde na hodnotě 200/120 (pokud taková vůbec existuje), přestože mám celý život spíš opačný problém a vyšší tlak si udržuju vysokou hladinou kofeinu v krvi, dnes by možná bylo trefnější zředit jí větším množstvím alkoholu.
 
Je to všeobecný a známý problém celého našeho národa – zapomínáme. Nikdo z nás už by nedokázal vysypat z hlavy všechny kauzy a „průšvihy“ politiků, které kdy vyšly napovrch. Připomíná mi to postupnou amnezii, každoročně aktualizovanou, jako software – udržíme v hlavě jen události maximálně rok dva zpět, ale to co bylo dřív už s novým problémem nespojujeme, matně si někdo vybaví, že něco bylo, ale co, to už neví. Jen tak se může stát, že  ještě dnes se někdo zeptá jaký padáky má pisatel v diskuzi na mysli v souvislosti s Kalouskem, že přece žádnej nedostal. Jak úsměvné by nám to mohlo připadat, kdyby se nejednalo o naši vlastní budoucnost.
 
Nevím, kdy lidé přišli o schopnost plánovat život na delší dobu, než do druhého dne, případně měsíce. Jakoby si každý říkal, stejně mě může přejet auto, tak proč si namáhat mozek. Pak se ale nemůžu divit, když od nás prchá finanční poradce, (který se jako jediný dostal až do našeho obýváku), naprosto zděšen zjištěním, že mám rodinný rozpočet naplánován v hrubé podobě na pět let dopředu a v hodně hrubé podobě dokonce na dvacet let. S naprosto zděšeným výrazem v očích se ujišťuje, že skutečně něco takového vlastním v tabulkové podobě ve svém počítači a když se ptá „proboha“ na důvod, odpovídám pro mě naprosto logicky, že pokud žádám o jakýkoliv úvěr, či hypotéku, stačí doplnit údaj a vím hned, zda jsem schopná ho utáhnout, případně jak okleštit výdaje při nenadálé události. 

Já na rozdíl od něj nechápu, že někdo něco takového nemá a pak se také nemůžu divit, že ve spoustě domácností onoho pána nevyhodí, ale naopak mu zcela bezhlavě svěří své finance, bez ohledu na to, že logicky na tom nemůžou vydělat. Nebo si snad myslíte, že tito lidé patří k charitě a své služby dělají kvůli našim krásným očím?
 
Pravdou je, že mi manžel občas něžně říká „chodící kalkulačka“, ale život opravdu není taková sranda, aby si člověk mohl dovolit žít ze dne na den a vše nechat jen osudu, o tom vím své. Jak jsem nedávno zhodnotila až se tito lidí jednou probudí ze svého „zmražení“ nebudou se stačit divit, jak je ten svět ale úplně jiný, co na tom, že pro nás ostatní to bude v reálném čase ze dne na den.
 
Proto je dnes takový problém najít mezi lidmi ty, kteří dokáží opravdu skládat střípky politických „přešlapů“ dohromady a složit z nich kompletní mozaiku v celé obludné hrozivosti, kterou bezpochyby je. Je to také obrovským plusem pro naše zvolené „pány moci a společných  peněz“, kteří na tento fakt spoléhají.
 
Ono se nikdy nic nedá utajit na 100%, vždy se najde nějaká „dobrá“ duše, která, po vzoru lidového vypravování, (prvopočátkem našeho kulturního dědictví), si někde pustí lidově řečeno !hubu na špacír". Mezi nimi je spousta lidí, kteří tímto opravdu volají o pomoc, protože se na podobná zvěrstva nemohou už dále dívat, tím míň se na nich podílet a je to jako bychom je postavili na pranýř se slovy – "ukamejme je kacíře"! V tu chvíli ovšem víc než kdy jindy platí pravidlo - nechť hodí kamenem ten, jež je bez viny. 
 
Ani já nebudu pokrytecky tvrdit, že nejsem bez viny a schovávat se za „stádo“, kterého jsem byla součástí. S výčtem všech argumentů proč jsem něco neudělala již dříve a nebo pouhým konstatováním, že tenhle politický stroj by mě buď naložil na jeden ze svých pásových dopravníků a nebo mě poslal do lisovny. Jako správný vlastenec jsem měla mluvit již mnohem dříve, i přesto, že jeden hlas v bouři zanikne mnohem snadněji, než v hrobovém tichu.
 
Možná až když člověk dospěje do určitého věku a je schopen udělat si svůj vlastní racionální úsudek na danou věc, najde v sobě sílu postavit se stádu, tak jako to činím dnes já. Nejsem už naiva, který věří, že dějiny se nepřepisují, kdybychom měli možnost nahlédnout do vzdálené minulosti, či budoucnosti, nestačili bychom se divit, kolik věcí bylo „upraveno“ jak se to komu hodilo.
 
Slyšela jsem kdysi krásnou historku o tom jak v jednom obchodě došlo k hádce prodavačky se zákaznicí kvůli tvrdým rohlíkům, kdy si tyto dámy argumentovaly v poměrně únosné hranici bez větších emocí a přesto:
- zákaznice po návratu domů hodnotila situaci tak, že naprosto slušně požádala prodavačku o výměnu tvrdého pečiva za čerstvé a ta „nádhera“ prý na ní začala před celým krámem okamžitě ječet, že tvrdý rohlíky si v životě nemohla koupit u nich a přes opakované prosby jí je odmítla vyměnit,
- prodavačka, která líčila situaci svému muži, popisovala, jak naprosto v klidu obsluhuje, přičemž na ní vylítne ženská a ječí na ní přes celej krám, že jí prodala totálně tvrdý rohlíky a ona se jí celou dobu snažila v klidu vysvětlit, že samozřejmě její žádosti vyhoví, což ona nechtěla a hodila jí rohlíky na hlavu.
- a když přijde domů jiná zákaznice, stojící celou dobu onoho výstupu opodál, popisující danou situaci svému muži asi takto:
„přijdu do krámu, najednou se pustí bába do prodavačky a řve na ní, že chce vyměnit ty starý rohlíky, co jí nacpala, prodavačka řve na ženskou, že jí žádný starý rohlíky nenacpala a může si je teda chodit kupovat jinam, obě končí slovy, že si je mají vzájemně nacpat do p….e!“
 
A přestože tato historka může vyvolat ve spoustě vašich tváří úsměv a zdání, že s tím, co zde píši, vůbec nesouvisí, je to přesně ono záměrné zkreslení historie, jejichž oni muži neměli šanci býti svědky ani přímo, ani později. A zkuste si udělat racionální úsudek a říci, jak se situace stala doopravdy. Proto nestačí slyšet jeden názor, ale co nejvíce pro i proti, v každém z nich se dá najít alespoň kousíček pravdy.
 
V dnešním světě plném vymožeností jako je internet, kdy si člověk může najít spoustu věcí na oživení své vlastní paměti chci apelovat na lidi. Hledejte, pátrejte ve své paměti i v uložené pravdivé minulosti (než jí někdo smaže) a udělajte si svůj vlastní úsudek. Nenechte se uchlácholit jedním názorem, promítnutým i do plošných medií, hledejte názory i opačné strany. Staňte se dalšími černými ovcemi celého stáda, jen tak se mohou konečně začít psát pravdivé dějiny naší země!!!
 
Dokud jsem já osobně součástí oné minulosti, udělám vše proto, aby jí žádný vítěz nenapsal podle sebe, ale zůstala zachována v pravdivé podobě i když bude třeba jen odkazem a odstrašujícím příkladem pro budoucí generace, které by se měly poučit z naších největších chyb!!!
 

Na závěr pár výroků Winstona Churchilla,
(včetně těch nedostatečně doložených - nicméně velmi aktuálních – zdroj Wikipedie):

Demokracie začíná oblečením saka a odchodem k volbám a končí vhozením lístku do urny.

Dobré svědomí je často jen následek špatné paměti.

Chce-li se někdo stát politikem, musí mít schopnost předpovídat, co se bude dít zítra, příští týden, příští měsíc anebo příští rok… A potom schopnost vysvětlit, proč k tomu nedošlo.

Lidé někdy klopýtnou o pravdu, ale většina z nich se rychle zvedne a spěchá dál, jako by se nic nestalo.

Nemluvte o chybách, ty budou mluvit samy za sebe.

Není lepší investice pro kteroukoli společnost, než dávat mléko do miminek.

Pesimista vidí obtíž při každé příležitosti. Optimista vidí příležitost při každé obtíži.

Politika je vzrušující jako válka a stejně nebezpečná. Jenže ve válce vás mohou zabít jen jednou. V politice mnohokrát.

Žádné problémy se nevyřeší uložením k ledu.
 

Řečník má vyčerpat téma, nikoliv posluchače – tímto výrokem si dovolím zakončit svoje nudné psaní, abych nenudila víc, než je únosná mez :-)